Po dlhom čase opäť :)

19. září 2016 v 19:06 | Diana Judas |  Twincest manips
Po dlhšom čase som len tak narýchlo niečo spackala lebo som proste videla jedno video a bola taká rozcítená , že až :D
 

Freiheit 95

11. srpna 2016 v 23:18 | Diana Judas |  About me
Konečne som si dopriala a je to tam <3 Freiheit 95

The hell that we made...

29. července 2016 v 17:06 | Diana Judas |  Videá
Nedávno som narazila na moje najobľúbenejšie twc videjko :)

 


Blessed with a curse 1.

8. července 2016 v 17:21 | Diana Judas |  Blessed with a curse
Ahojte :) Viem , že na tento blog už veľa ľudí nechodí, takže to slúži ako moja osobná úschovňa :) Takže- pre seba sem pridávam prvú časť úplne novej poviedky ktorú píšem a neviem ako bude dlhá ani nič také, uvidíme :) no premyslené mám všetko do bodky a český betaread sa objaví neskôr na www.twincest.blog.cz , keď budem mať aspoň zopár častí :) Ďakujem za tých, ktrí si to prečítajú :) Potešila by hlavne kritika :)


Čiernovlasý chlapec sa díval do zrkadla, nastavoval svoje telo tak, aby sa naň mohol dívať zo všetkých strán. Jeho oči premeriavali každý centimeter, kúsok po kúsku, pričom zastal pohľadom na svojich očiach, v tvári mierne mrzutý výraz.
"Bill?"
Bill sa trochu zľakol, až poskočil, keď sa zrazu nečakane otvorili dvere do jeho izby.
"Bože, ale som sa zľakol."
"Čo to robíš?"
"Ale.... Nič." Čiernovlások mávol rukou, nemal absolútne chuť sa o tom baviť, nie s Tomom.
"Vidím tvoj výraz, deje sa niečo?"
"Ja len ,že .... Pribral som...Veľmi ..." Svoje oči znova zapichol do odrazu v zrkadle, kde už nebol sám. Vedľa neho stála jeho verná kópia, dvojča, ktoré neveriacky zízalo na to, čo povedal.
"Pribral? Bill... to, že už nemáš ruky ako palice a spočítam ti len polovicu rebier neznamená, že si tučný! Vypadáš skvelo, bez ohľadu na to, koľko máš kíl , to predsa vieš ...." Tom ho poplácal po ramene a z úsmevom sa mu zadíval do očí, "...a skús mi oponovať." Jeho úsmev bol opätovaný, Billovi z mysli však stále neodchádzala spomienka na jeho podobu pred pár mesiacmi, možno rokmi. Presne ani nevedel, čo sa stalo, prečo bol odrazu taký ... Veľký...
"Teraz to už , prosím ťa, nechaj tak, všetci nás už dole čakajú."

Faded 8 KONIEC

5. července 2016 v 16:00 | Diana Judas |  Faded


Bill


V Tomových očích byla hrůza, když viděl, co se chystal Justin udělat, a naneštěstí se mu to povedlo. Velmi rychle přešel ke mně a vší silou mě praštil do tváře. Z nosu se mi okamžitě začala lít krev.
"Přestaň!" Zaječel jsem na něj, ale Justin se nedal odbýt. Slyšel jsem, jak Tom křičí, tříská na dveře, snažil se dostat dovnitř, ale bohužel se mu to nepodařilo.
"Přestaň? Ty kurvo jedna…" chytil mě za ramena a nekontrolovatelně odsouval k posteli, kde mě shodil. Snažil jsem se bránit, ale přecenil jsem se. Myslel jsem si, že kdyby mi chtěl ublížit, nebudu s tím mít problém, ale teď jsem zjistil, že moje mínění byla mylná. Neměl jsem proti němu nejmenší šanci.
"Nech mě!"
"Takže ty máš málo sexu, žejo? Tak to doženeme, co říkáš."


Díval a mluvil se mnou, jako by byl smyslů zbavený. Násilím mi stáhl kalhoty, dost to bolelo, protože mi nepovolil pásek, těsný lem mi ostře přejel po stehnech. Lehl si na mě tak, abych se nemohl ani hnout. Byl větší, těžší, takže je samozřejmé, že jsem měl obrovský problém vymanit se zpod jeho těla. Zápěstí mi držel nad hlavou tak silně, že se mi přestaly prokrvovat ruce, ale byl bych rád, kdyby to byla ta nejhorší bolest, jakou dnes zažiji. Justin mi koleny rozkročil nohy a bez pomoci jakéhokoli gelu nebo veškeré lubrikace do mě vnikl. Myslel jsem, že bolestí umřu, slzy se mi tlačily ven jedna po druhé, nemohl jsem to zastavit, cítil jsem se tak neuvěřitelně ponížen, zneužitý a slabý. Neměl jsem sílu už na nic, dokonce ani vzdorovat. Musel jsem se poddat jeho násilným vniknutím a trpět, nezbývalo mi nic jiného. Potichu jsem ho prosil, aby přestal, ale on ne, pokračoval snad ještě tvrději než předtím. Pokusil jsem se na něj zakřičet z posledních sil, ale tehdy se mi dostalo jen jedné facky a ještě horšího zacházení. Nejvíc mě mrzí, že jsem se v sobě mýlil a Toma jsem oklamal. Jsem slaboch… Jediné, co jsem rád, je, že se na to Tom nemusí dívat, to bych nepřežil.
Bolest byla tak silná, že jsem to už nezvládal. Dostal jsem ještě dvě facky za své chabé pokusy, ale při poslední to moje tělo zcela vzdalo.

*


"Billi, lásko, prober se, prosím, prosím prober se…" Slyšel jsem opakující se slova známého hlasu. Myslím, že to byl Tom. Pomalu jsem otevřel oči, zcela dezorientovaný, zabalený v dece a spoře oblečený, ležící v Tomově náručí.
"No konečně, bože…" Tom mi dal naléhavý polibek, oči měl ustrašené a výraz jeho tváři mě děsil.
"Co-co se stalo?"
"Řekni mi, jestli jsi v pořádku."
"Já… mám bolesti, ale jsem v pořádku." Tehdy mě napadla přesně ta scéna, která se odehrála pravděpodobně před několika minutami, ale možná i hodinami, nevím.
"Co ti ten hajzl udělal?"
Tom mě pohladil po čele, myslím, že v duchu doufal, že to neřeknu, ale nemohl jsem mu lhát. Při pomyšlení, že si bude o mně myslet jen to nejhorší, mi opět tvář pokropily slzy.
Tomovi to došlo…
"Ne, to neudělal…"
"Udělal…"
"Zabiju ho, přísahám…"
"Kde je teď?"
"Vzala ho policie, musel jsem něco dělat, nemohl jsem jen tak stát za dveřmi a čekat, co bude dál, i když… jsem to nestihl. Odpusť mi to, Bille, promiň mi, že si kvůli mně musel tak trpět." Tom se úplně složil. Sedl si vedle mě, lokty si opřel o kolena a obličej založil do dlaní.
"Selhal jsem…"
"Tome, ne." Těžko jsem vydechl, bylo nepříjemné se dívat na něj, jak tam jen tak sedí a dává si vše za vinu. Přišel ke mně a vší silou mě objal, cítil jsem z něj všechnu tu lítost. Oba jsme plakali nad mým neštěstím.



Faded 7

4. července 2016 v 16:00 | Diana Judas |  Faded

Vzal jsem Bubi na její první procházku, trošku jsem ji využil, alespoň jsem se měl na co vymluvit, abych se mohl setkat s Georgem.
"Proboha, co to je?"
"Moje nové miminko! Není úžasná?" Georg si ji chtěl vzít do náruče, ale Bubi po něm začala nekontrolovatelně vrčet a štěkat. Bylo vtipné pozorovat takové malé klubíčko, jak štěká na tak velkého člověka.
"No, no, no, pse jeden, snad mě nesníš." Georg se zasmál a podal mi ruku na pozdrav.
Povídali jsme si o mém stavu, řekl jsem mu všechno o té nehodě. Tedy… Všechno, co jsem věděl. Georg nechápal, jak mu něco takového mohlo uniknout, jak to, že mu to nikdo neoznámil, že se to nedozvěděl…


"Tom o tom ví?"
"Kdo?" Jméno, které Georg vyslovil, v mých uších rezonovalo. Tom? Mohl by snad vědět, kdo to je?
"No Tom, můj kamarád, minule mi říkal, že si tě dost oblíbil, prý jsi velmi šikovný a míchání drinků ti jde."
"Georgu…" Chtěl jsem se ho zeptat snad na milion věcí, ale ve vteřině jako by se mi zjevilo úplně všechno, co se stalo před tou nehodou. Viděl jsem, jak mě Tom líbá, cítil jsem, jak se mi chvěje žaludek jako poprvé, když mě políbil, viděl jsem, jak s ním cvičím na nějakou soutěž, jak mě Justin praštil, jak jsem ho nenáviděl, a hlavně jsem měl před očima Tomovy modřiny na tváři… Viděl jsem všechno.
"Proboha…" zachraptěl jsem si pro sebe, musel jsem si sednout na obrubník, jinak by se mi asi podlomila kolena. Díval jsem se před sebe a nechápal, jak jsem na to všechno mohl zapomenout, vždyť jsem byl tak zamilovaný, pořád jsem… A já o tom nevěděl… Justin mi všechno zatajil, ale pořád jsem nechápal, jak to přede mnou mohl tajit i Tom.


Faded 6

3. července 2016 v 16:00 | Diana Judas |  Faded

Bill spal. Seděl jsem u něho celou noc, ani jednou jsem nemohl zamhouřit oka, stále jsem musel myslet na to, co mi řekl doktor. Billovi se paměť může vrátit kdykoliv. Zítra, za měsíc, za rok nebo dokonce nikdy.
Bylo pět hodin ráno, pomalu se začínalo rozednívat, okny už začínaly prosvítat první sluneční paprsky vycházejícího slunce. Přemýšlel jsem nad tím, co udělat. Pamatoval si na Justina, ale na mě ne. Mám si opět získat jeho srdce, nebo se mám jen ujistit, že bude v pořádku a přenechat jeho život v Justinových rukou. Předtím, než mě poznal, byl šťastný - myslím, a možná jsem mu všechno začal kazit tím, že jsem se vůbec objevil. Nejsem si tím jistý, vlastně si už nejsem jistý vůbec ničím.
Pomalu se začínaly otevírat dveře od Billova pokoje. Byl jsem si jistý, že to je doktor.


"Dobré ráno, Billovi…" … ale nebyl.
"Co tady děláš?!" vybafnul na mě Justin, kterého jsem tu skutečně nečekal. V momentě jsem se postavil před Billa, podvědomě jsem ho chtěl ubránit, bál jsem se, že by mu mohl ublížit. S tímto člověkem tedy nemám dobré zkušenosti.
"Jsem tu s Billem, nechtěl jsem ho tu nechat samotného."
"Dobře, je to od tebe laskavé," nechutně se zašklebil, "ale teď jsem tady já a ty vypadni. Nikdo tě tady nechce!" Justinův hlas se úměrně zvyšoval spolu s jeho hněvem. Billa to probudilo, chvíli se díval, co se děje.
"Justine! A-ahoj, konečně." Zašeptal Bill. Ten hajzl k němu došel a okamžitě ho políbil. Po tom, co jsem viděl, jak si ti dva dali pusu, mi bylo na zvracení. Byl to strašně divný pocit, přestože to byl jen obyčejný polibek. Strašně mě trápilo, že si mě Bill nepamatoval, nepamatoval si nic, co se stalo.
"Lásko, tak jsem se o tebe bál, doufám, že jsi v pořádku. Neobtěžoval tě?!" Neslušně na mě ukázal prstem, musel jsem zatnout pěsti, abych ho neuhodil. Nemohl jsem, ne před Billem. Na patě jsem se otočil a odešel ven. Slyšel jsem Billovo tlumená slova. "Ne, je velmi milý," ale bylo mi to jedno. Byl jsem smutný a naštvaný zároveň. Hajzl jeden odpornej, ještě se i bude přetvařovat. Myslím, že dobře věděl, že Bill si nepamatoval na nic, co se stalo před tím, jak moc mu ublížil. Bohužel, i kdybych mu to řekl, nevěřil by mi, jsem pro něj jen cizí člověk.
Vyšel jsem ven z nemocnice a v prvním stánku si koupil cigarety. Potřeboval jsem nějak ventilovat svůj hněv a zdálo se mi to jako nejlepší způsob, který mám teď k dispozici. Sedl jsem si na lavičku a zapálil cigaretu. Při těch všech povinnostech jsem úplně zapomněl, že jsem těžký kuřák.


Faded 5

2. července 2016 v 16:00 | Diana Judas |  Faded

Do očí mě bil proužek velmi ostrého podzimního slunce. Žaluzie byly zatažené, ale slunce si vždy najde cestu k mým očím. Tak moc jsem ještě toužil spát, ale neuvěřitelně mě to světlo iritovalo. Ťuknul jsem do telefonu, abych aspoň věděl, kolik je hodin. Bylo 7:36, hodiny však nebyly jediná věc, které jsem si všiml. Měl jsem stále zastřený rozespalý pohled, ale svítící sms na displeji mě v momentě probrala. Byla od zcela neznámého čísla, nikdy předtím jsem ho neviděl.


Musím tě vidět.


Tajně jsem doufal, že je od Toma. Srdce se mi po jejím přečtení rozbušilo tak silně, že jsem si musel znovu lehnout, abych nedostal infarkt. Nicméně není to jisté, že je to od Toma. Má jiné číslo a klidně mi mohl psát i šéfredaktor, že mě chce zpět. Zkusil jsem na tu sms odpovědět.


Kdo je tam?


Nevěděl jsem, jak jinak bych se mohl dopátrat k tomu, kdo to je. Odpověď mi přišla obratem.


Sejdeme se v baru. Budu čekat.


Nic víc mi k tomu nechybělo, teď jsem si už byl jistý, že je to Tom. Bože… Byl jsem tak šťastný, že ho znovu uvidím, ale zároveň jsem se bál. Nemyslím si, že by se chtěl se mnou setkat jen tak bezdůvodně a nebyl jsem si jistý, jestli byl ten důvod dobrý, nebo ne. Byl jsem odhodlán tam jít, ale nevěděl jsem, kdy tam Tom bude.



Faded 4

1. července 2016 v 16:00 | Diana Judas |  Faded
Nezbývalo mi nic jiného, ​​než odjet domů. Neměl jsem klíče, takže jsem nemohl ani zamknout, obával jsem se, že Tomovi někdo ukradne věci, případně vykrade celý bar, ale neměl jsem možnost tomu nijak zabránit a zůstávat tady byla hloupost. Vždyť on se vrátí. Myslím si, že čeká, kdy odejdu, aby mohl být sám.
Celý čas jsem přemýšlel o tom, co se stalo. Stále jsem cítil na rtech ty jeho, jeho vůni, jeho přítomnost. Nechtělo se mi jít domů za Justinem, nejraději bych zůstal sám alespoň několik dní.


Doma mě čekal Justin s obrovskou kyticí rudých růží.
"Ahoj zlato, mám pro tebe překvapení" Políbil mě a ty růže mi dal. Voněly úžasně. Miluji růže, dokázal bych k nim vonět celé dny.
"Och, děkuji. Čím jsem si to zasloužil?"
"Nemůžu ti darovat růže jen tak?"
"Jistěže můžeš." Usmál jsem se, ale ne upřímně. Justin na mě myslel, přemýšlel, co by mi tak udělalo radost, zatímco já jsem… se líbal s Tomem. Bože… Je to skoro, jako bych ho podvedl. Cítil jsem se tak mizerně…
"Děje se něco?" Zpozoroval na mně, že jsem myslí jinde. Zapomněl jsem, že musím předstírat. Nenávidím to.
"Ne, ne, promiň. Jen… Jsem unavený. Ale růže jsou opravdu nádherné, děkuji. Víš, co miluji."
"Samozřejmě, že vím. Miluješ přece mě," usmál se. Řekl to tak sebejistě… A já ani nevěděl, jestli je to pravda. Mám pocit, že už nevím vůbec nic.

*


Faded 3

30. června 2016 v 16:30 | Diana Judas |  Faded

Je úterý. Od neděle mi Tom volal asi čtyřikrát, ale nemohl jsem mu to vzít. Necítil jsem se na to. Popravdě řečeno, bál jsem se sám sebe. Pokaždé, když jsem se podíval na Justina, ať jsme se hádali, nebo ne, měl jsem hrozné výčitky svědomí. Možná proto, že jsem na Toma často myslel a možná pro ty pocity, které jsem zažíval, když jsme byli tak blízko. Stále jsem se cítil podle, jako bych Justina zrazoval. I když… dal bych cokoli za to, abych to mohl cítit znovu. Podíval jsem se na malou krabičku položenou na stole, která začala znovu vibrovat. Justin seděl vedle mě.
"Kdo je to?"
"Nevím, nějaké číslo…" Přesně jsem věděl, koho číslo to je, ale nemohl jsem to zvednout před ním. Nikdy mu neřeknu, že chci dělat barmana, ne poté, co si myslí, že je to něco podřadného. A samozřejmě… Kdyby se dozvěděl, že jsem se setkal s Tomem, dopadlo by to hodně špatně. Vždy mi lezla na nervy Justinova žárlivost. Žárlil dokonce i na ženy, a to jsem s nimi nikdy nic neměl a ani nikdy mít nebudu.
"Aha… A nechceš to zvednout?"
"Ne."
"Proč?"
"Nevím, nezvedám cizí čísla…"
"Aha… Tak já to tedy zvednu."


Justin se natáhl po mém telefonu. Zůstal jsem v šoku, v hlavě se mi automaticky promítly všechny další hádky, které momentutem, co zvedne telefon."Justine, ne!"
"Prosím?"
Pozdě…
"Haló! Billi? Proč mi nezvedáš telefon? Snažím se ti dovolat už několik dní!"
Justin se na mě vyčítavě podíval. Jasně jsem viděl, jak se mu vlévá červeň do tváře. Vzteky… Ach, tohle nebude dobré.
"Billi," mé jméno pořádně zvýraznil, protože jemu jsem nedovolil, aby mi tak říkal, "tady není. Jsem jeho bratr. Kdo jsi?" Když jsem slyšel, co řekl, sevřelo mě u srdce. Justin si začínal vymýšlet a já se začal seriózně bát, že mu Tom prozradí něco, co nechci.
"Jsem Tom, prosím tě, řekni mu, ať mi co nejrychleji zavolá hned, jak to bude možné. Potřebuji se s ním dohodnout na dalším setkání, moc mi tu chybí."
Justin už víc nic neřekl… típnul telefon, zhluboka se nadechl a probodl mě strašně ostrým pohledem. Začínal jsem se až bát.


Kam dál