Únor 2012

One night that changes everything 14.

17. února 2012 v 16:20 | Diana |  One night that changes everything
Niektoré časti sú dlhšie , niektoré kratšie a toto je jedna z tých kratších :)

Tom:
"Nebudeme přece riskovat," usměju se a něžný polibek mu oplatím. Rukama zajedu pod jeho tričko, moje dlaň spočine na jeho lechtivém místě. Nejdřív si to ani neuvědomím, ale potom mě napadne: možná by nebylo špatné vrátit se k původní hře.
Bill se začne smát do polibku. Já ho začnu líbat dravěji, aby s tím přestal, ale lechtat ho samozřejmě nepřestávám. Jak dlouho asi vydrží?
"Bože Tomééé!!!" už to nevydrží a začne se naplno smát, snaží se vymanit zpod mích dotyků.
"Máš docela malou výdrž, miláčku," svalím se na čtyři nad něj tak, aby nemohl utéct a rukama nepřestávám běhat po jeho těle.
"Jáá... Se počůrááám!!! Já dostanu škytavku, takže okamžitě přestaň!!!" sotva může mluvit, tak moc se směje.
"To přece vydržíme," zákeřně se usměju a pokračuju.
"Ahahaha... Ne, ne, ne, ne, ne!!!" piští, jako rozkošné dítě.
"Ale ano, ano, ano, ano, ano!" směju se s ním. Je proti mně jako bezbranné zvířátko. Blbneme po posteli, najednou ale Bill ostře vystrčí ruku před můj ksicht.
"Stop!! Škit. Vidíš? Už to začíná!" škytne si a mně to jednoduše nedá, nezasmát se. Nevěřil jsem, že ho to vážně chytne. A ono přece.
"Zadrž na minutu dech, ať tě to přejde. A potom pokračujeme," olíznu si pomaličku rty, jako bych ho chtěl sníst.
Bill udělá to, co mu přikážu. Ale ani po minutě škytavka nepřestává.
"Vidíš?" pokrčí rameny, "nic se neděje," odfrkne si a pravděpodobně přemýšlí, jak by ho to co nejrychleji mohlo přejít.
V tu chvíli mě ale něco napadne.
"Mám nápad," usměju se, Bill jen čeká, co ze mně zase vyleze. Přisaju se k jeho rtům tak silně, že ani jeden z nás nemá kyslík na dýchání. Celou minutu se od sebe nemůžeme odlepit. Kdybychom kyslík opravdu nepotřebovali, byli bychom tak minimálně hodinu. Když už máme na mále, Bill prudce zalapá po dechu.
"No? Pomohlo?" našpulím rty, s vítězoslavným pohledem se na něj dívám.
"Ještě nevím. Ale byl to můj nejdelší polibek v životě," zazubí se na mě.
"Tak vidíš. Je to moje malé, osobní vítězství."

One night that changes everything 13.

16. února 2012 v 20:09 | Diana |  One night that changes everything
Viete , čo som zistila? (vy skôr , ale ja viem vždy všetko jak posledná xD) že moja čeština je na bode mrazu! :D

Bill:
"Ne zlato. Nikdo si nezaslouží smrt. Ale prosím, nezanevři. Uvidíš, my to spolu zvládneme," konejší mě Tom. Je to s ním všechno lehčí.
"Nezanevřu. Mělo se to tak stát. Bůh ví, proč to tak zařídil," řeknu. Zní to až chladně, ale já si za tím názorem stojím. Ne, že bych byl věřící nebo tak, ale určitě se všechno neděje jen tak.
"Bille," šeptne a prudce si mě strhne do své náruče.
"Tolik tě miluju," šeptá mezi polibky, které pokládá na mou tvář a krk.
"Já tebe taky, Tomi, tak moc," řeknu potichu a ruce mu pevně obmotám kolem krku. Cítím potřebu být u něj co nejblíže. Tom mě jemně hladí po zádech, při tom rty lehounce přejíždí po mé kůži na krku. Spokojeně přivřu víčka a oddávám se pocitu bezpečí.
"Už nikdy nikomu nedovolím, aby ti ublížil. Vím, že jsem to zvoral, ale přísahám, že už se ti nikdy nic nestane," špitá Tom. Jeho slova jsou prokládána polibky, které něžně sází na mou tvář, krk a odhalenou hruď.
"Nebyla to tvoje chyba," vydechnu a ještě víc se přitisknu k jeho tělu.
"Nemohl jsi nic dělat."

One night that changes everything 12.

13. února 2012 v 22:55 | Diana |  One night that changes everything
Bill:
"Děje se něco?" zeptá se Tom zmateně, když z mé strany nezaznamená spolupráci. Nevím, co se děje, ale prostě mu nedokážu polibky opětovat. Dokonce mám k tomu kontaktu jakýsi... odpor. Už to nevydržím a odtáhnu se.
"Bille... Co se stalo?" zeptá se Tom až zoufalým tónem. Pevně mě chytne za ramena a lehoučce se mnou zatřese.
"Co se děje, broučku?" naléhá stále, ale já nejsem schopný ani nic říct. Začínám si znovu vybavovat doteky toho hajzla. Opět cítím jeho staré ruce na svém těle a opět se mým tělem rozbíhá ta neuvěřitelná bolest, která mě hnala až do mdlob. Zachvěju se a trochu se od Toma odtáhnu. Jako by to nebyl můj copánkatý zachráce, ale ten hnusný, slizký, starý Joop.
"Bille, tak řekni něco!" zvýší trochu hlas.
"J-já... Nemůžu, Tome. Promiň," zajíknu se pláčem. Znovu se hlasitě rozvzlykám. Tom si okamžitě klekne ke mně.
"Bille, Bille lásko. Neboj se. Bude to dobrý," začne mě utěšovat a násilím si mě přitáhne k sobě. Stulím se mu do náruče a vzlykám do jeho trička.

boys boys boys! :)

12. února 2012 v 21:27 | Diana |  Gay pics
tumblr_lz72ve3FfD1qlotdxo1_500.png (494×317)
tumblr_lyhtlvIeSa1qiyi8uo1_500.jpg (500×375)
tumblr_lw1os3rMsQ1r76jrto1_500.jpg (500×333)

One night that changes everything 11.

9. února 2012 v 15:09 | Diana |  One night that changes everything

Tom:
Nadrženě si ho prohlédnu. Musím uznat, že mám co dělat, abych se na něj hned teď nevrhl. Takovéhle stavy mi už dlouho nikdo nepřivodil. Bill si všimne mého lačného pohledu a rozhodne se mě -dráždit? Pomalu se ke mně přibližuje a položí mi dlaň na hruď. Odsouvá mě dozadu, dokud nenarazím na stěnu. Přiloží ústa k mému uchu a zašeptá: "Jsi nějaký nervózní,"
a má pravdu. Ovládá mojí touhu až nepříjemně intenzivně. Cítím, jak se moje vzrušené já probouzí k životu. Díky bohu za tak velké kalhoty. Na Billovu otázku neodpovídám. Pokládám to za zbytečné. Místo toho ho chytím za boky a přitisknu k sobě. Na nic nečeká a začne mě něžně líbat. Oba jsme takříkajíc ještě dost nesmělí, nevíme, co si můžeme dovolit. Jsem si jistý jen jedním. Chci ho, ale ne teď. Nedovolí mi to moje zábrany. Bill se začne rozkrokem toužebně otírat o ten můj. V téhle situaci je náramně těžké ho odmítnout. Ale i tak...
"Bille, já, nejde o to, že bych tě nechtěl. Právě naopak. Toužím po tobě. Ale prostě, ještě nemůžu." Odsunu ho od sebe a chytím ho za ramena.
"Promiň. Nejsem zvyklý spát s každou osobou, kterou uvidím," toto vyznělo trošku tvrdě. Ale podstata je taková, jakou jsem jí chtěl. Bill smutně zabodne oči do země.
"Narážíš tím na mně, že?"
Oh, tak to ne! To jsem absolutně nechtěl. Na takovou souvislost jsem ani nepomyslel. Když uvidím, jak mu jedna slza spadne na můj koberec a rozpije se tam, přijde mi to líto.
"Ne, Bille! Já jsem to tak vůbec nemyslel! Ani by mě to nenapadlo, přísahám!" chci ho chytit za ruku, ale on se mi vytrhne a s pláčem uteče, pravděpodobně do koupelny.

One night that changes everything 10.

6. února 2012 v 22:58 | Diana |  One night that changes everything
Veľmi sa ospravedlňujem za tak dlhé čakanie! Myslela som si , že snáď to sem už ani nikdy nedám och... S tým časom som bola posledný týždeň naozaj veľmi ale veľmi biedne :( Ale už to tu je tak dúfam , že si to užijete :) Ďakujem :)


Tom:
"Šššš, nic neříkej. Půjdeme ke mně, dobře? Já mu tě už nedám. Slibuju," utěšuju ho, rukama ho hladím po zádech. Moc mu chci pomoct. Dostat ho do bezpečí. Pryč od něho.
"Pojď. Jdeme," chytím ho za ruku a táhnu ho za sebou. Bill však stále zaostává.
"To tak moc nemůžeš?" udiveně se zeptám, i když vůbec nejdeme rychle.
"Ne, víš... Mně... bolí mě to," stydlivě se zadívá do země, po tvářích mu ještě stále kanou slzy. Dvěma prsty mu pozvednu bradu tak, aby se mi podíval do očí. Nechci , aby brečel i když vím , že je to pro něj hrozně těžké.
"Mrzí mě to. Mrzí mě, že jsem odešel. Je to moje chyba," odtáhnu se od něho a vezmu ho do náruče. Bill jen zapiští a konečně se na jeho tváři objeví úsměv. Sice i přes slzy , ale aspoň něco.
"Pusť mě dolů, jsem těžký," uměje se. Jeho přenádherný úsměv mě úplně celého naplní.
"Ty a těžký? Máš kilo i s dvoukilovou kabelkou," pousměju se i já a kráčím s Billem v náručí směrem k cestě. Když tam přijdeme, položím ho dolů a zavolám nám taxík. Pořád mám takové divné obavy , že nás Joop někde sleduje. Nevím , ale je mi to hrozně nepříjemný. Och… Nech je tenhle děs už za námi…
Oba nasedneme na zadní sedadlo. Řidič se na nás znechuceně dívá. Jakoby mu náš vztah byl nepříjemný. Nemám rád homofobní lidi , i když ani já sám jsem vůbec netušil , že jsem na kluky. Stejně je to od nich pitomé.
"Kam chcete teda jet?" řekne tak zachmuřeně, že mu je sotva rozumět. Nadiktuju mu adresu a už se vezeme. Bill se ke mně přisune blíž a opře si hlavu o moje rameno. Cítím , že už zase pláče , ale nechci ho utěšovat ani mu nic říkat. Musí se s tím vyrovnat sám. Aspoň teď. Chviličku…