Duben 2012

New "Bill" doll.

9. dubna 2012 v 23:37 | Diana
Božééé , tá je tak úžasná!!! Kedy to stihli? O.o Chcem <3

If I die tomorrow - ou, lalalala

8. dubna 2012 v 10:38 | Diana |  Tokio Hotel
Áááá teraz is ten kúsok budem najbližší týždeň spievať :D Viete čo? Akurát predčerom či kedy som mamine hovorila , ako by bolo úžasné, keby to proste nebolo rockové ale niečo na spôsob FEM ft. Justin bieber- Live my life . Proste to bol prvý song , ktorý ma odtrhol od TH zvonenia na telefóne a vôbec mi to nevadí :) Lebo je úplne, ale úplne dokonalý. Proste ja Justina môžem a toto si u mňa šplhlo sakramensky vysoko. A preto som si hovorila že fakt by to mohlo byť niečo podobné. A že teda podobné je to dosť ! :D Takže, už nám len zostáva čakať na celú verziu songu , samozrejme v dobrej kvalite, lebo toto sa s prepáčením nedá počúvať. Na to, že sa to chystalo tak dlho to mohli na ytb nahrať aj kvalitnejšie -.- Jaj, ešte keby to tak chceli nasadiť do rádii a na diskotéky. Fúú , viete jak sa na to bude tancovať o druhej ráno (spoločensky unavený xD ) ? :D:D To bude pecka ľudia moji :) A keďže ja som veľmi diskotékový človek , pre mňa je to dar od Boha :)


a teraz tá druhá s Justinom


Beriem to tak , že väčšina "tokiáčov" proste na takýto štýl nie je, že radšej sa budú utápať v slzách s depresiou a pesničkou spring nicht, a ak nechodia na koncerty, tak nechodia nikam, alle berte to pozitívne! :) Nehovorím , nemusí sa to každému lúbiť hej... Ale podľa mňa tým Bill nič nepokazil , a je fajn , že skúša veci :) A ktorý chcete "starého Billa" späť, tak nech sa páči. Zaseknite sa v jednej dobe. Veľa šťastia :*

One night that changes everything 22. KONIEC

6. dubna 2012 v 19:41 | Diana |  One night that changes everything
Ahojte J Tak, dúfam, že ste si posledný dielik vychutnali a poviedka sa vám aspoň trošku páčila J Niektorí ste možno čakali, že sa to bude uberať iným smerom, možno, že bude viac zaujímavejšia alebo bude mať nejaké obrovské zvraty, ale ja som to tak nechcela. Niekedy je menej viac a taktiež sa hovorí "v jednoduchosti je krása." Ja osobne nemám rada nejako priveľmi zložité deje a už vôbec neznášam situácie, keď tomu na konci nepochopím :D Tak preto som sa rozhodla takto. Chcem vám veľmi veľmi poďakovať za tie úžasné komentáre, ktoré som tak nadšene čítala a ktorá ma naštartovala pustiť sa do ďalšej novej poviedky J
Takže ešte raz vám hrozne moc ďakujem a neskutočne si to vážim J
Patrí vám poklona, že ste to vydržali až do konca! J Budem veľmi rada, ak napíšete aspoň kratučký komentár, chcem vedieť, čo si o nej myslíte tak v globáleJ

Diana

Ps: Bez Christiny by to nebolo ani zďaleka nič J Moja ďakujem za trailer :*

"Tom:
Podívám se na hodinky, ukazují, že tu stojím už asi hodinu. Bill je tam dost dlouho, ne? Na to, že si šel jen něco vzít je to vcelku dost. Chviličku tam ještě nervózně přešlapuju, až dokud se neotevřou dveře, ze kterých na mě Bill doslova vyskočí. Jen zmateně ho obejmu.
"Co se děje?" dám ho ze sebe dolů, Bill má tvář úplně šťastnou. Tak to by mě opravdu zajímalo, co se děje.
"Tomi, lásko, stěhujeme se!" rychle mě líbne a znovu obejme. Pokud mám pravdu říct, jsem trochu mimo a vůbec nechápu, o čem to mluví!
"Cože se?"
"Stahujeme! Tome, Wolfgang mi nechal dům v LA! Chápeš to? Bože! To byl vždy můj sen a ... A mít tebe," pohladí mě po líci. V jeho očích je tolik nadšení, kolik jsem už dlouho neviděl. Ach, o mrtvých se nemá mluvit ve zlém, ale alespoň na něco byl ten starý páprda dobrý. Splnil Billovi sen. Mému Billovi ... Akorát, že to musím ještě pořádně rozdýchat.
"Ty se netěšíš?" zklamaně se mi podívá do očí.
"Ale jasně, že se těším, ale ... Musíš mi dát trochu času, víš? Momentálně nevím, kde je sever," usměju se a obejmu ho.
"Bude to pro mě trochu těžké, ale ... Promluvíme si o tom doma. "
"Tak fajn, ale ... Ehm ... Tome, prosím tě, pomůžeš mi?"
Proč v jeho očích vidím omluvu?
"Samozřejmě, s čím?"
"No ... S těmi kufry. Tak mě napadlo, víš, ty věci jsou stále moje a nerad bych je tu nechal. Víš, možná si řekneš, že jsem fakt blázen, ale některé ty kousky mám dokonce stále rád. "
"Jsi blázen," zasměju se, ale samozřejmě jdu za ním. Má jejich nachystané hned před dveřmi, ale ...
Wow! Čekal jsem, že tu bude jeden, dva, maximálně dva a jeden malý kufřík. Úsměv mě hned přejde, když začnu jako malé dítě na prstech počítat: jeden, dva, tři, čtyři, pět, šest, sedm, osm, devět, deset, jedenáct… Dvacet! Dvacet obrovských kufrů!
"Billi, Ježíši, pomátl ses?" káravé ho probodnu pohledem s téměř dokořán otevřenými ústy.
"Dvacet obrovských kufrů?! To si snad děláš srandu! " tak tohle by i vysvětlovalo ten omluvný psí pohled.
"Víš, no ..."
"Tím by si oblékl celé Německo!"
"Vím," odvětí pár tichými hláskami.
"Ach ... Co mám s tebou dělat, "nesouhlasně kývnu hlavou, ale vrhnu se do postupného nakládání obrovských a zejména těžkých obdélníkových věcí do auta. Při tomto se mi zdá i náš nový Jeep miniaturní.

Moje prvé TH tetovanie <3

5. dubna 2012 v 18:56 | Diana |  About me
Konečne!!! <3 Už som sa ho nevedela dočkať a je to tu :) mám svoje prvé TH tetovanie! Nie je to síce nič veľké ale podľa mňa dokonalé :) Zoom dich zu mir :) Premýšľala som aj že by som si dala Schrei so laut du kannst ale nakoniec som sa rozhodla takto :) Potom ešte pridám normálnu fotku , keď to nebudem mať v celofáne :D Je podľa mňa pekné , má pre mňa hlbší zmysel a je krásne ženské najmä v lodičkách. Proste dokonalosť sama :)


One night that changes everything 21.

5. dubna 2012 v 18:47 | Diana |  One night that changes everything

Bill:
"A co když to nebude dobré?" zašeptám do tiché místnosti se zoufalým podtónem, klidně ležící v Tomovém náručí. Vlastně, teď už klidně. Ještě před chvílí jsem se vzpamatovával z tisíce krát prožitého snu. Nenávidím ho z celého srdce.
"Bude. Jednou to prostě musí projít, nemůže to tak být do konce života. Navíc, určitě je nějaký důvod, proč vlastně nevíš normálně spát. Co když to má něco znamenat? "
"Co by to mělo znamenat? On mi přece poslal dopis, vím o všem, tak co ještě ode mě chce?" Těžko si povzdechnu a více se přitulím k Tomovi. Už na toto fakt nemám náladu. Kdyby mě to aspoň vždycky tak nerozrušilo. Ach, co jsem komu udělal...
*
"Dobré ránko, Bille," tichý Tomův hlas plný svěží ranní energie se mi příjemně rozlije v uších. Jemně ho podbarvuje i světlo vycházející z oken, které právě odestírá žaluzie. Dnes to vypadá skutečně na pěkný den. Dokonce i to probouzení není tak složité, jako jindy.
"Dobré," usměju se, ale hlavu zabořím zpět do peřin. Přece je to světlo ještě dost ostré. Doposud jsem měl oči ve tmě a nejsem ještě tak docela zvyklý.
"No co? Jak to potom pokračovalo? "
"V pohodě. Pak se mi už nezdálo nic, tedy alespoň na nic se nepamatuji. "
"Alespoň tak, poslyš ... Možná," přisedne si ke mně na postel, v obličeji má dost vážný výraz. Nevím, co si mám domýšlet, protože ta malá přestávka na dodání odvahy sám sobě mi neříká nic dobrého.
",by si se měl obrátit na větší pomoc."
Zadíval se do země. Je na něm zjevné, že má starosti. A jak to vůbec myslí?
"Větší pomoc? Co tím myslíš? "
"No ... Jako ... Vím, že se ti to asi nebude líbit, ale... Nemyslím si, že psycholog je ten pravý doktor pro tebe. "
Tom s obavami vzhlédne nahoru. Co? Toto se mi přestává líbit. O co mu jde?
"Co ode mě chceš? Abych navštívil psychiatra?" nevěřícně zvýším hlas. Toto nemyslí vážně!
"Bille, on ti pomůže! Psycholog zjevně nestačí a já chci pro tebe prostě jen to nejlepší!" Tak přece jen to myslí vážně! Oh!
"Chceš říct, že jsem blázen?! Psychicky nemocný?" Teď můj hlas opravdu dostanu do dost vysoké polohy. Ale rozhořčuje mě to! Co si o mně vlastně myslí? Že žije s psychopatem?
"Ne! Chci tím jen říct, že potřebuješ prostě pomoct. Já ti pomoct nedokážu! Chápeš? Chci jen, aby ses toho zbavil! Nic jiného, ​​Billi, nic jiného!"
"Ne. Nejdu k žádnému cvokaři, na to zapomeň," rázně odpovím, tím je to celé zamítnutý. Nedonutí mě tam jít, nejsem přece narušen, abych chodil do ústavu!
"Nejraději bys byl, kdybych tam zůstal, že?"
"Pane Bože, ne! To bych nikdy nedovolil! Raději bych umřel, než bych tě tam měl nechat. Ale ne, vždyť... Nechápeš? Jde mi jen o to, aby nás to opustilo, abychom to společně zvládli co nejrychleji! Ten doktor u kterého jsme oba byli nám prostě nepomůže! "
"Děkuji za zkažené ráno," prohodím tiše po delší odmlce a naštvaně se řítím do koupelny. Nemám více chuť ani náladu bavit se s ním a poslouchat ty řeči, jak mi chce pomoci. Nevím, o co mu jde, ale já to rozhodně nejsem.
"Bille, počkej! Nedělej jako malý kluk! Víš, že chci jen dobře, proboha! Bože! "
Naštvaně se vyřítí za mnou, přepadává mě násilným klepáním na dveře.
"Kdybys mi chtěl dobře, nechtěl bys mě zavřít do ústavu!"